1979 - Začínáme
Rok 1979 vstoupí do dějin celou řadou událostí, které možná jednou budou trápit děti při hodinách dějepisu. Jen pro připomenutí: Evropa v červnu volí svůj první parlament, Matka Tereza dostane Nobelovu cenu míru, umírá armádní generál Ludvík Svoboda, bývalý prezident ČSSR, švédský tenista Björn Borg vyhraje počtvrté tenisový Wimbledon a americká sonda Voyager 1 dosáhne planety Jupiter. Podívejme se ještě na to, co se stalo v květnu tohoto roku. Parlamentní volby ve Velké Británii, které se konaly 3. května, vyhrála konzervativní strana a Margaret Thatcherová se stává první ženou, která stanula v čele britské vlády.
A co se připravuje na tento měsíc v Příbrami? Kalendář ukazuje datum 7. května 1979 a ve vzduchu je cítit slabý závan nervozity. Všechno se schyluje ke startu prvního ročníku Rallye Příbram. Do dějin vstupuje jako „Oblastní soutěž A“ a celkem je pro soutěžní posádky nachystáno 292 kilometrů tratí vedoucích po asfaltech i rozbitých cestách. O vítězi se rozhodne na osmi rychlostních zkouškách, které prověří jak automobily, tak i jejich posádky. Kudy vedly historicky první rychlostní testy? První zatěžkávací zkouškou byla RZ Strýčkovy – Chrást, druhou pak RZ Milín – Smolotely, třetí v pořadí následovala RZ Dolní Hbity – Velká. Čtvrtým testem je trať vedoucí z Drahlína do Sádku. Všechny rychlostní zkoušky musely posádky absolvovat celkem dvakrát.
Ředitelství soutěže v čele s tehdy sedmatřicetiletým Antonínem Bergerem je tedy připraveno projít náležitě těžkou zkouškou. Měli bychom ale připomenout, že na myšlenku pořádat v Příbrami automobilovou soutěž přišel sportovní komisař inženýr Václav Picko. Ten předával zkušenosti a rady právě Antonínu Bergerovi. Proč některé věci sdělovat zprostředkovaně, když se můžeme zeptat přímo?
Vy jste automobilové soutěže jezdil jako závodník a s aktivní kariérou jste skončil v roce 1975. Byl to úplný konec?
"Nebyl. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl úplně přestat nasávat vůni spáleného benzínu, prošel jsem zkouškami a začal jsem dělat sportovního komisaře a vlastně tím jsem přišel do styku s organizováním takovýchto motoristických podniků. Protože Příbram byla a je líhní motoristických talentů, dospěl jsem k názoru, že by se takováto soutěž mohla zorganizovat právě tady. Od nápadu nebylo daleko k realizaci."
A co se připravuje na tento měsíc v Příbrami? Kalendář ukazuje datum 7. května 1979 a ve vzduchu je cítit slabý závan nervozity. Všechno se schyluje ke startu prvního ročníku Rallye Příbram. Do dějin vstupuje jako „Oblastní soutěž A“ a celkem je pro soutěžní posádky nachystáno 292 kilometrů tratí vedoucích po asfaltech i rozbitých cestách. O vítězi se rozhodne na osmi rychlostních zkouškách, které prověří jak automobily, tak i jejich posádky. Kudy vedly historicky první rychlostní testy? První zatěžkávací zkouškou byla RZ Strýčkovy – Chrást, druhou pak RZ Milín – Smolotely, třetí v pořadí následovala RZ Dolní Hbity – Velká. Čtvrtým testem je trať vedoucí z Drahlína do Sádku. Všechny rychlostní zkoušky musely posádky absolvovat celkem dvakrát.
Ředitelství soutěže v čele s tehdy sedmatřicetiletým Antonínem Bergerem je tedy připraveno projít náležitě těžkou zkouškou. Měli bychom ale připomenout, že na myšlenku pořádat v Příbrami automobilovou soutěž přišel sportovní komisař inženýr Václav Picko. Ten předával zkušenosti a rady právě Antonínu Bergerovi. Proč některé věci sdělovat zprostředkovaně, když se můžeme zeptat přímo?
Vy jste automobilové soutěže jezdil jako závodník a s aktivní kariérou jste skončil v roce 1975. Byl to úplný konec?
"Nebyl. Vzhledem k tomu, že jsem nechtěl úplně přestat nasávat vůni spáleného benzínu, prošel jsem zkouškami a začal jsem dělat sportovního komisaře a vlastně tím jsem přišel do styku s organizováním takovýchto motoristických podniků. Protože Příbram byla a je líhní motoristických talentů, dospěl jsem k názoru, že by se takováto soutěž mohla zorganizovat právě tady. Od nápadu nebylo daleko k realizaci."
Můžete porovnat organizaci soutěží tehdy a dnes?
"Pro zdárný průběh bylo nutno zajistit spolupracující podniky a prostory. Maximální podporu jsme našli v JZD Pod Třemešnou ve Lhotě u Příbrami, kdy tehdejší předseda Josef Jarolímek měl nebývalé pochopení. Minulý režim s sebou nesl i povinnost požádat stranické a státní orgány o podporu a zařazení tohoto sportovního podniku do plánu oslav významných výročí a událostí. Vzhledem k tomu, že akce takového typu nikde v okolí nebyla, byla ruka Páně otevřená. Při organizaci této soutěže byl velmi účinným patronem Ing. Václav Picko, Csc., který byl garantem technické úrovně a účinně pomáhal při organizaci celé soutěže. Byl totiž dlouholetým činovníkem a organizátorem automobilových soutěží na Sedlčansku pod názvem Velká noční automobilová soutěž, ve zkratce VNAS, a Sedlčanská automobilová soutěž čili SAS. Těch jsem se účastnil jako aktivní soutěžní jezdec. A co se týká náročnosti na organizaci, tehdejší příprava soutěží byla podstatně jednodušší a z pohledu organizátora lehčí. Branná organizace SVAZARM byla zařazena do systému aktivní branné výchovy obyvatelstva a na pořádání byly přidělovány dotace podle druhu soutěže. Z těchto dotací byly hrazeny cestovní náklady a ubytování posádek, takže se tím úměrně snižovaly jejich náklady. Další výhodou pro organizátora byla skutečnost, že pro zaměstnavatele existovala povinnost hlavní organizátory těchto akcí uvolňovat ze zaměstnání a refundovat mzdu. Podniky pak díky schválenému politickoorganizačnímu zabezpečení měly povinnost pomáhat při samotné realizaci. Další skutečností napomáhající pořadatelům rally i dalších podobných podniků byl fakt, že každý člen organizace, jež byla součástí tzv. Národní fronty, měl za povinnost odpracovat brigádnické hodiny. A rally byla jednou z příležitostí, kde si závazek odpracovala a měla splněnou svou „občanskou povinnost“. Celkem vzato organizace soutěží v tehdejší době byla jednodušší."
Můžete obecně charakterizovat trať?
"Výběr trati byl jednodušší, protože povrch mohl být víc rozbitý. Vozidla nedosahovala takových maximálních rychlostí, takže byly zařazovány i delší rovné úseky bez retardérů. Rovněž nebyl takový silný provoz na komunikacích, takže do soutěže byly vkládány sprintetapy, na kterých byl předepsaná jízdní doba. Ta odpovídala průměru až devadesát kilometrů za hodinu. Nebyly servisní areály, a tudíž se „servisovalo“ po každé erzetě. Z pneumatik byly na výběr dva druhy dezénů a to buď OR 6 nebo OR 32. V této době začínaly teprve pneumatiky typu „slick“. Teď si vzpomínám, že v jednom z ročníků, žel, již nevím v kterém, prováděl kontrolu pneumatik úředník ministerstva dopravy. Protože tzv. slicky nebyly povoleny, jely některé posádky i na protektorech. Odezvou bylo, že druhý den ráno měl hlavní technický komisař na svém wartburgu propíchané všechny čtyři pneumatiky. Navíc soutěžní vozy byly téměř identické. Lišily se od sebe pouze tlumiči pérování a výkonem motoru. V sobotu se s nimi soutěžilo a v pondělí jelo do práce."
Co spojení?
"Zajištění bezpečnosti na trati bylo na tehdejší dobu na velmi vysoké úrovni za pomoci Radioklubu Svazarmu jednotlivých zemědělských družstev, která měla kvalitní radiovou síť. Jedním z těch, kdo se podílel na bezchybném průběhu prvního ročníku soutěže, konkrétně zodpovídal za spojení, byl její pozdější ředitel Jiří Krob."
Následujících několik otázek míří právě na něho. Jiří, jak jste zabezpečovali spojení?
"Je známo, že bez spojení není velení a na rally to platí dvojnásob. Díky tomu, že jsme pracovali u tehdejších Spojů, měli jsme to o něco snazší. Veškeré spojení ze startu a stopek rychlostních zkoušek bylo zabezpečeno telefonicky na dispečink soutěže. Protože v té době nebyly všude domácí stanice, museli jsme využít vzdušných telefonních vedení, která procházela v blízkosti erzet. Tedy vylézt na sloup a stáhnout linky na požadované místo. Parta nadšenců ze Spojů tohle provedla v poměrně krátké době a hlavně spojení fungovalo velmi dobře."
Byla tato první rally příčinou toho, že jsi část svého života spojil s automobilovými soutěžemi a motoristickými podniky vůbec?
"To víš, že ano. Od roku 1980 jsem začal vykonávat funkci časoměřiče na motoristických podnicích v republice. Příjemné bylo i to, že na začátku devadesátých let jsem měl možnost vykonávat funkci časoměřiče i v zahraničí. Navíc mne to drží až do dneška. A to ještě obě dcery podlehly tomuto kouzlu a starší Žaneta bude na letošní RALLY FUCHS OIL PŘÍBRAM (2008) vykonávat funkci hlavního časoměřiče."
"Pro zdárný průběh bylo nutno zajistit spolupracující podniky a prostory. Maximální podporu jsme našli v JZD Pod Třemešnou ve Lhotě u Příbrami, kdy tehdejší předseda Josef Jarolímek měl nebývalé pochopení. Minulý režim s sebou nesl i povinnost požádat stranické a státní orgány o podporu a zařazení tohoto sportovního podniku do plánu oslav významných výročí a událostí. Vzhledem k tomu, že akce takového typu nikde v okolí nebyla, byla ruka Páně otevřená. Při organizaci této soutěže byl velmi účinným patronem Ing. Václav Picko, Csc., který byl garantem technické úrovně a účinně pomáhal při organizaci celé soutěže. Byl totiž dlouholetým činovníkem a organizátorem automobilových soutěží na Sedlčansku pod názvem Velká noční automobilová soutěž, ve zkratce VNAS, a Sedlčanská automobilová soutěž čili SAS. Těch jsem se účastnil jako aktivní soutěžní jezdec. A co se týká náročnosti na organizaci, tehdejší příprava soutěží byla podstatně jednodušší a z pohledu organizátora lehčí. Branná organizace SVAZARM byla zařazena do systému aktivní branné výchovy obyvatelstva a na pořádání byly přidělovány dotace podle druhu soutěže. Z těchto dotací byly hrazeny cestovní náklady a ubytování posádek, takže se tím úměrně snižovaly jejich náklady. Další výhodou pro organizátora byla skutečnost, že pro zaměstnavatele existovala povinnost hlavní organizátory těchto akcí uvolňovat ze zaměstnání a refundovat mzdu. Podniky pak díky schválenému politickoorganizačnímu zabezpečení měly povinnost pomáhat při samotné realizaci. Další skutečností napomáhající pořadatelům rally i dalších podobných podniků byl fakt, že každý člen organizace, jež byla součástí tzv. Národní fronty, měl za povinnost odpracovat brigádnické hodiny. A rally byla jednou z příležitostí, kde si závazek odpracovala a měla splněnou svou „občanskou povinnost“. Celkem vzato organizace soutěží v tehdejší době byla jednodušší."
Můžete obecně charakterizovat trať?
"Výběr trati byl jednodušší, protože povrch mohl být víc rozbitý. Vozidla nedosahovala takových maximálních rychlostí, takže byly zařazovány i delší rovné úseky bez retardérů. Rovněž nebyl takový silný provoz na komunikacích, takže do soutěže byly vkládány sprintetapy, na kterých byl předepsaná jízdní doba. Ta odpovídala průměru až devadesát kilometrů za hodinu. Nebyly servisní areály, a tudíž se „servisovalo“ po každé erzetě. Z pneumatik byly na výběr dva druhy dezénů a to buď OR 6 nebo OR 32. V této době začínaly teprve pneumatiky typu „slick“. Teď si vzpomínám, že v jednom z ročníků, žel, již nevím v kterém, prováděl kontrolu pneumatik úředník ministerstva dopravy. Protože tzv. slicky nebyly povoleny, jely některé posádky i na protektorech. Odezvou bylo, že druhý den ráno měl hlavní technický komisař na svém wartburgu propíchané všechny čtyři pneumatiky. Navíc soutěžní vozy byly téměř identické. Lišily se od sebe pouze tlumiči pérování a výkonem motoru. V sobotu se s nimi soutěžilo a v pondělí jelo do práce."
Co spojení?
"Zajištění bezpečnosti na trati bylo na tehdejší dobu na velmi vysoké úrovni za pomoci Radioklubu Svazarmu jednotlivých zemědělských družstev, která měla kvalitní radiovou síť. Jedním z těch, kdo se podílel na bezchybném průběhu prvního ročníku soutěže, konkrétně zodpovídal za spojení, byl její pozdější ředitel Jiří Krob."
Následujících několik otázek míří právě na něho. Jiří, jak jste zabezpečovali spojení?
"Je známo, že bez spojení není velení a na rally to platí dvojnásob. Díky tomu, že jsme pracovali u tehdejších Spojů, měli jsme to o něco snazší. Veškeré spojení ze startu a stopek rychlostních zkoušek bylo zabezpečeno telefonicky na dispečink soutěže. Protože v té době nebyly všude domácí stanice, museli jsme využít vzdušných telefonních vedení, která procházela v blízkosti erzet. Tedy vylézt na sloup a stáhnout linky na požadované místo. Parta nadšenců ze Spojů tohle provedla v poměrně krátké době a hlavně spojení fungovalo velmi dobře."
Byla tato první rally příčinou toho, že jsi část svého života spojil s automobilovými soutěžemi a motoristickými podniky vůbec?
"To víš, že ano. Od roku 1980 jsem začal vykonávat funkci časoměřiče na motoristických podnicích v republice. Příjemné bylo i to, že na začátku devadesátých let jsem měl možnost vykonávat funkci časoměřiče i v zahraničí. Navíc mne to drží až do dneška. A to ještě obě dcery podlehly tomuto kouzlu a starší Žaneta bude na letošní RALLY FUCHS OIL PŘÍBRAM (2008) vykonávat funkci hlavního časoměřiče."
Vykonával jsi i funkci ředitele soutěže. Jaký je rozdíl, z pohledu ředitele, soutěž připravovat a potom řídit její průběh?
"Když se soutěž připravuje, je to především týmová práce tří až čtyř lidí, kteří musejí najít trať rychlostních zkoušek, vyběhat všechna povolení související s rally a hlavně sehnat finance na pokrytí veškerých nákladů. A co se týče řízení soutěže? Pokud všechno probíhá podle záměru, je to v klidu. Pokud se ale vyskytnou problémy, tak ředitel soutěže musí vymyslet řešení, která potom schvalují delegovaní sportovní komisaři. Ale zpět k průběhu prvního ročníku. Na start se postavilo 147 soutěžních posádek v celkem sedmi třídách. Přesně v půl desáté sjíždí ze
startovní rampy ve Lhotě u Příbramě první soutěžní posádka. Za pětadvacet minut ji čeká start do první rychlostní zkoušky.
Jaká bude ta úplně první?
"Na cílovou rampu vjíždí první posádka přesně v 15.16 hodin. Bitva trvající téměř šest hodin má také ztráty. Na štěstí žádné těžké, ale čtyřicet šest posádek si o cílovém přejezdu přes rampu může nechat jenom zdát. Zajímavostí je, že o vítězi nerozhodují vteřiny, ale trestné body."
Jen pro připomenutí: co vteřina času, to trestný bod. Součet trestných bodů pak určí vítěze. První vítězové jsou známí. Byli jednoduše první a už to tak zůstane po celou historii příbramské rally. Tady jsou jejich jména, aby se třeba nezapomnělo:
třída A 1 Škoda: Podhorský – Pinta (PAMK Klatovy) 1993 trestných bodů
třída A 1 1600: Turek – Turková (PAMK Klatovy) 2070 trestných bodů
třída A 2 700: Sklenář – Holeček (Stod) 2081 trestných bodů
třída A 2 1000: Dolák – Dolák (Sprint Praha 10) 1867 trestných bodů
třída A 2 1150: Klimánek – Klimánek (Stavby Praha 1) 1934 trestných bodů
třída A 2 1300: Fiala – Brůha (ASK Plzeň) 1893 trestných bodů
třída A 2 1600: Plánička – Seliger (SU Teplice) 2115 trestných bodů
Absolutními vítězi se stala posádka Milan Dolák – Luboš Dolák na voze Škoda 100.
Nejlepší příbramskou posádkou v prvním ročníku se stali Holubec – Vlach z AMK Příbram.
"Když se soutěž připravuje, je to především týmová práce tří až čtyř lidí, kteří musejí najít trať rychlostních zkoušek, vyběhat všechna povolení související s rally a hlavně sehnat finance na pokrytí veškerých nákladů. A co se týče řízení soutěže? Pokud všechno probíhá podle záměru, je to v klidu. Pokud se ale vyskytnou problémy, tak ředitel soutěže musí vymyslet řešení, která potom schvalují delegovaní sportovní komisaři. Ale zpět k průběhu prvního ročníku. Na start se postavilo 147 soutěžních posádek v celkem sedmi třídách. Přesně v půl desáté sjíždí ze
startovní rampy ve Lhotě u Příbramě první soutěžní posádka. Za pětadvacet minut ji čeká start do první rychlostní zkoušky.
Jaká bude ta úplně první?
"Na cílovou rampu vjíždí první posádka přesně v 15.16 hodin. Bitva trvající téměř šest hodin má také ztráty. Na štěstí žádné těžké, ale čtyřicet šest posádek si o cílovém přejezdu přes rampu může nechat jenom zdát. Zajímavostí je, že o vítězi nerozhodují vteřiny, ale trestné body."
Jen pro připomenutí: co vteřina času, to trestný bod. Součet trestných bodů pak určí vítěze. První vítězové jsou známí. Byli jednoduše první a už to tak zůstane po celou historii příbramské rally. Tady jsou jejich jména, aby se třeba nezapomnělo:
třída A 1 Škoda: Podhorský – Pinta (PAMK Klatovy) 1993 trestných bodů
třída A 1 1600: Turek – Turková (PAMK Klatovy) 2070 trestných bodů
třída A 2 700: Sklenář – Holeček (Stod) 2081 trestných bodů
třída A 2 1000: Dolák – Dolák (Sprint Praha 10) 1867 trestných bodů
třída A 2 1150: Klimánek – Klimánek (Stavby Praha 1) 1934 trestných bodů
třída A 2 1300: Fiala – Brůha (ASK Plzeň) 1893 trestných bodů
třída A 2 1600: Plánička – Seliger (SU Teplice) 2115 trestných bodů
Absolutními vítězi se stala posádka Milan Dolák – Luboš Dolák na voze Škoda 100.
Nejlepší příbramskou posádkou v prvním ročníku se stali Holubec – Vlach z AMK Příbram.
1980 - Příbramská rally poprvé jako mistrovství ČR
Druhý ročník, tehdy ještě Rallye Příbram, se již jede jako takzvaný „malý mistrák“, tedy Přebor České republiky. Po prvním ročníku, který byl hodnocen jako velmi dobrý po stránce sportovní a hlavně organizační, se jedná o postup o stupínek výše. Soutěž se koná v nočních hodinách a zúčastnit se jí podle propozic mohou „ ... držitelé druhé výkonnostní třídy z ČSR a platnou licencí pro běžný rok...“.
Trať rally měří 300 kilometrů a plná polovina této délky je vyčleněna pro dvanáct rychlostních zkoušek. Soutěžní posádky pojedou opět po příbramském okrese a pro závody vybraný okruh se jede dvakrát. Závodní vozy a jejich posádky zavede např. do Vysokého Chlumce, Krásné Hory, Kamýku nad Vltavou, Smolotel, Milína. V propozicích soutěže je mimo jiné uvedeno, že jízdní průměr na trati, s výjimkou rychlostních zkoušek, nepřesáhne 50 kilometrů za hodinu.
Pro lepší propagaci druhého ročníku organizátoři vytvořili velkou mapu, kde rychlostní zkoušky byly zvýrazněny světelnou signalizací. Postupně se rozsvěcující žárovky ukazovaly, kudy se pojede a jak jsou situované jednotlivé rychlostní zkoušky. Jen pro zajímavost. Byla to absolutní novinka, kterou se snažili posléze kopírovat i jinde. Tenhle technický „vynález“ byl umístěn v jednom z obchodů v Pražské ulici. Problém se objevil v tom, že blikající panel, ovládaný krokovým telefonním voličem, působil velký hluk, a tak ho vedoucí prodejny dost často vypínal. Mapa tak neplnila přesně to, co od ní tvůrci očekávali. Hlavní využití našla hlavně při samotném závodu. Sloužila na dispečinku soutěže pro znázornění pohybu posádek po trati. Byl tak dokonalý přehled o tom, jakou erzetou soutěžní pole právě projíždí. Své místo a uplatnění našla i v dalších ročnících, ale to ji tvůrci postupně zdokonalovali. Telefonní krokový volič a žárovky nahradily polovodiče.
Samotný start rally je v sobotu 13. září ve 20.56 hodin opět ve Lhotě u Příbramě a opět v areálu JZD. Díky tomu, že se jede v noci, jsou diváci v programu velmi důrazně upozorňováni na to, že „ ...fotografování za použití bleskového světla proti směru přijíždějících vozů je přísně zakázáno“.
Připraveno je více než 800 pořadatelů na všech stanovištích, a tak se osmdesát posádek v šesti třídách může vydat na trať. Souboj o vítězství trvá celkem pět hodin a v jeho průběhu se postupně sedmnáct posádek loučí s vidinou zisku bodů. Časová kontrola číslo patnáct, což je cílová rampa, vítá první posádku v neděli 14. září dvě hodiny a devatenáct minut po půlnoci.
Pak následuje počítání výsledků, trochu se odpočívá a o půl jedenácté dopoledne jsou v jídelně JZD ve Lhotě u Příbramě vyhlašovány výsledky. V jednotlivých třídách zvítězili:
A 1 – ŠKODA Dušek – Bártík (AMK Ledenice)
A 1 – 1300 Hambálek – Kafka ( Sigma Olomouc)
A 1 – 1600 Hájek – Knap (Rudý říjen Otrokovice)
A 2 – 700 Sklenář – Holeček (Pozemní stavby Praha)
A 2 – 1150 Časoval – Keliš (AMK Novosedlí)
A 2 – 1600 Tesař – Ondroušek (SEPAP Štětí)
Absolutními vítězi, v pořadí druhými, se stává posádka ve složení MilanTesař – Ing. Vladimír Ondroušek ze SEPAPu Štětí na voze Škoda 130RS.
1981 - Rally kraluje Žiguli
Start Rallye Příbram byl ze září přesunut na termín pozdního jara. Dnem startu třetího ročníku je sobota 13. června. Příbramská rally je opět součástí Mistrovství ČSR pro rok 1981, a tudíž opět určena pro držitele druhé výkonnostní třídy. Pořadatelé vybrali po okrese Příbram trať dlouhou téměř 289 kilometrů a z toho na rychlostní zkoušky připadlo 167,48 kilometru. Příbramské klouzavé asfalty, horizonty a skoky se v tomto ročníku začínají stávat pojmem.
Administrativní přejímka v zasedací místnosti JZD byla zahájena v devět hodin a o půl hodiny později v areálu dílen družstva začíná přejímka technická. Celkem se k závodu přihlásilo 85 posádek a závodní pole se rozrostlo o osm posádek z tehdejší Německé demokratické republiky. Na startu se objevily díky družební spolupráci mezi automotokluby v Příbrami a Schwerinu. Jejich výsledky se do celkového pořadí nezapočítávaly.
Ředitel závodu Antonín Berger mohl dát pokyn ke startu tak, jak bylo plánováno, tedy v 19.00 hodin. Deset rychlostních zkoušek rozhodlo o tom, že postupně plných 34 posádek si mohlo o průjezdu cílem nechat jenom zdát. Lépe na tom byli soutěžní jezdci z Německa, neboť pouze jedna jejich posádka soutěž nedokončila. Pravdou je, že nijak zvlášť vysoko se ve výsledkových listinách nedostali.
Pojmem pro soutěžáky a diváky se stává „Příbramský skok“ na rychlostní zkoušce Sázky – Konětopy přes silnici vedoucí z Příbrami do Jeruzaléma. Létalo se neskutečně daleko. Na tehdejší dobu vzdálenost deseti až patnácti metrů byla skutečně rekordní. Tento skok se jezdil v obou směrech. V obráceném směru, tedy Konětopy – Sázky, byl ale poměrně nebezpečný. Nebezpečnost spočívala v tom, že jezdec se musel se svým vozem při dopadu trefit přesně na střed vozovky, jinak následoval výlet mimo trať. Takže při tomto „obráceném provozu“ se létalo podstatně méně. Tento skok zůstal, s několika přestávkami, v itinerářích účastníků příbramské soutěže až do roku 1997. Do nich se v tomto ročníku dostaly nové rychlostní testy. Již zmíněná RZ Sázky – Konětopy, dále Milín – Velká, Jelence – Buk a poprvé se také soutěž dostala na pravý břeh Vltavy erzetou Krásná Hora – Kamýk nad Vltavou. Tady si posádky užívaly krásné pasáže na silnici ze Svatého Jana přes Brzinu, Drážkov, Hojšín do Kamýka. Nejlepší příbramskou posádkou se stali Jehlička – Schwangmeier ve třídě A 2 – 700, kde obsadili sedmé místo a udrželi si vedoucí postavení v šampionátu ve své třídě. V jednotlivých třídách zvítězily tyto posádky:
A 1 - Škoda Pešek – Štolba z AMRK Team Plzeň
A 1 - 1300 Štefan – Králíček z Velvety Varnsdorf
A 1 - 1600 Svoboda – Porazil z RH Třebíč
A 2 – 700 Vrabec – Hildebrand z AMK Bílá labuť
A 2 – 1150 Fuchs – Honzík z AMK Praha 3 – Žižkov
A 2 – 1600 Dolák – Vlach z AMK Pačejov
Absolutními vítězi se stala posádka jedoucí ve třídě A 2 – 1600 z AMK Pačejov jedoucí na voze VAZ 21011 ve složení Milan Dolák – František Vlach.
Tým pořadatelů byl opět hodnocen na výbornou, a tak byl položen základ pro získání licence na pořádání federálního šampionátu.
1982 - Zahraniční posádky opět na startu
Konání v pořadí již čtvrtého ročníku Rallye Příbram bylo stanoveno na dny 29. a 30. května 1982. Oproti předcházejícím ročníkům se pořadatelé rozhodli kompletně přesunout celé dění do areálu Zimního stadionu v Příbrami. Úmysl byl jasný. Získat co největší divácké zázemí a podchytit rostoucí zájem fanoušků o tento druh motoristického sportu. Ostatně Rallye Příbram je jedinou soutěží svého druhu ve Středočeském kraji a Příbram dala automobilovému sportu osobnosti typu Václava Blahny či Antonína Císaře. Skutečností je, že vedle nich začínají vyrůstat nové mladé a talentované osobnosti. V neposlední řadě se zvětšil i prostor pro práci ředitelství soutěže.
Trať rally zůstává, co do délky, přibližně stejná. Připraveno je 282 kilometrů a vyjádřeno statisticky, plných 67 % tvoří rychlostní zkoušky. Čtrnáct erzet, řečeno slangově, je tvořeno především pověstnými klouzavými asfalty a skákavými horizonty. Při pohledu na mapu tvoří trať okruh, který posádky absolvují celkem dvakrát. Nejdelší rychlostní zkouška má číslo šest a jede se ještě jako třináctá v pořadí. Měří 26,67 km a vede po trati Kamýk nad Vltavou – Svatý Jan – Oříkov – Třebnice – Svatý Jan – Drážkov – Hojšín – Kamýk nad Vltavou.
Na start se postavilo nakonec 94 posádek. Pět z nich přijelo z družebního ADMV Schwerin, jejichž výsledky se opět do celkového umístění nezapočítávaly. Pro tento ročník připravili organizátoři několik novinek, jejichž zavedení výrazně zrychlilo a zkvalitnilo zpracování výsledků. V těchto nápadech byli a jsou Příbramští naprosto ojedinělí v celém Československu a dnes Česku. Díky vstřícnému přístupu Okresní správy spojů byla zavedena na svou dobu převratná novinka v předávání časů dosažených na RZ do zpracovatelského centra. Dělo se tak za pomoci faxů, které byly v tehdejší době absolutní novinkou. Proto, aby bylo možné zrealizovat tuto na svou dobu převratnou myšlenku, museli vymyslet a připravit nové tiskopisy pro předávání dosažených časů. Zaznamenávaly se na ně výsledky deseti vozidel a pak předávaly faxem ke zpracování. Zpracování bylo dalším průlomem. Probíhalo pod patronací generálního ředitelství Uranového průmyslu ve výpočetní stanici na tehdejších počítačích. Aby se tato akce mohla uskutečnit, museli všichni činovníci, kteří se podíleli na zpracování výsledků, projít bezpečnostní prověrkou. Po té teprve dostali povolení ke vstupu. Z faxu ve středisku „vylezly“ startovní a cílové časy, které byly převedeny na děrné štítky a pak se teprve zpracovávaly na počítači. Program pro tento výpočet vytvořil Ing. Jareš. Tento systém zpracování dat přinesl vydávání průběžných výsledků posádkám, jimž umožnily jejich lepší informovanost.Druhou výhodou bylo, že odpadlo ruční počítání a výsledkové listiny byly strojově zpracovány. Do té doby se vše odehrávalo tzv. „ručně“. Tento model v následujících letech převzali i ostatní organizátoři automobilových soutěží jako např. Rallye Šumava.
Startérův pokyn pozval na startovní rampu první posádku v 16.00 hodin. Opět se tedy jelo převážně ve večerních a nočních hodinách. Žel, ne všichni se s náročnou tratí vyrovnali, jak bylo třeba. Proto po půlnoci v neděli 30. května vidělo cílovou rampu a šachovnicový praporek 64 posádek. Ráno v 9.00 hodin bylo slavnostní vyhlášení výsledků ve všech osmi vypsaných třídách, a tak sportovní hala byla svědkem vyhlášení absolutních vítězů. Stala se jím posádka ve složení Milan Tesař – Ing. Vladimír Ondroušek jedoucí na voze Škoda 130 RS z týmu SEPAP Štětí.
1983 - Konečně součástí mistrovství republiky
Píše se rok 1983 a pátý ročník Rallye Příbram poprvé patří do mistrovství republiky. Je tomu skutečně tak. Čtyři ročníky stačily k zisku prestižního zařazení mezi největší závody v republice. První červencový víkend zavítala česká špička v čele s Pechem, Blahnou a Pavlíkem do okolí Příbramska. Tratě pátého ročníku vedly převážně po asfaltových silnicích. Každý si přišel na své, neboť rychlé úseky střídaly technické s častými horizonty a vracečkami. Navíc stávající trend průjezdů vesnicemi vzbuzoval ze strany jezdců nemalý respekt.
Řada jezdců náročnost a členitost tratí náležitě ocenila. Soutěž začala pro řadu posádek smolně. Hned na první RZ se s technickými problémy potýkal Valoušek. Nejdříve se u jeho vozu rozhodila geometrie a pak následovala ulomená skříň řízení. Dobře se nevedlo ani Pavlíkovi, jehož Renault rovněž nefungoval. V Příbrami se chtěl prosadit Svatopluk Kvazar, jediný zástupce mladoboleslavské továrny. Ovšem ani jemu se příliš nedařilo. Naopak suverénně si počínal domácí Václav Blahna s Pavlem Schovánkem na stotřicítce. Ačkoliv byl před soutěží dosti skeptický a obával se o své působení před domácím publikem, tak samotná soutěž jej mohla naprosto uklidnit. Premiérové vítězství na domácí trati toho bylo důkazem. „Je pravda, že některé úseky si pamatujeme z dřívějších let, kdy jsme tady jezdili na kolech, přesto přípravy a samotná soutěž byla jako každá jiná. Na oči zásadně nejezdíme, takže rozpis je pro nás velice důležitý. Jediná výhoda domácí soutěže je v tom, že tady máme spoustu známých, kteří nám kolem tratě mávají. Na druhou stranu od nás hodně očekávají a tak to trošku svazuje ruce.“, řekl po dojezdu Pavel Schovánek.
Naopak lehce zklamáni z výsledku odjížděli z Příbrami Pavlík se Šimkem. Problémy s převodovkou je zřejmě stály vítězství. Přesto Pavlík neskrýval potěšení alespoň z některých pasáží soutěže. „Pořadatel byl velice odvážný, že vedl tratě rychlostních zkoušek přes
vesnice. My jsme do vesnic přilétávali ve stoosmdesátce a měli jsme co dělat, abychom se vůbec vešli mezi ty baráky.“, zhodnotil tratě Leo Pavlík.
Třetí místo si z Příbrami po vynikajícím výkonu odvezli Jan a Miroslav Raichlovi. Jako většině jezdců, tak i Raichlovi se Příbram líbila. Pouze si postěžoval na vysoké rychlostní průměry během kamýcké vložky. „Bohužel dosti rozhodovala nejdelší RZ Kamýk, která měřila čtyřiadvacet kilometrů a navíc průměrné rychlosti zde dosahovaly až 130 km/h. Přesto se nám na ostatních RZ líbilo a jsme velice spokojeni.“, dodal po soutěži Jan Raichl. Na čtvrtém místě dojel litvínovský jezdec Václav Arazim. Na třetího Raichla měl před poslední erztou ztrátu přes tři minuty. Ovšem problémy Raichla na závěrečné RZ daly ještě Arazimovi šanci. V cíli jej dělilo od třetího místa pouhých pět vteřin. Nakonec soutěž dokončilo padesát posádek z celkového počtu třiadevadesáti na startu.
1984 - Premiérové vítězství Malého
Letošní ročník se jel jako třetí podnik mistrovství republiky. Největší pozornost byla zaměřena na trojici jezdců ve složení Miroslav Lank, Ing. Václav Pech a Petr Stránský. Všichni tři vyhráli předcházející dvě soutěže ve svých třídách a vítězství by jim zaručovalo předčasný zisk republikového šampiona ve třídě. Ovšem proti byli pořadatele příbramské soutěže. Oproti loňské sezóně připravili daleko těžší trať. Rychlé úseky nahradily pomalé a technické. Navíc se na trati objevila tolik oblíbená šotolina.
Bohužel samotná soutěž vůbec nevyšla Václavu Blahnovi, kterého zradila technika MTX 160 RS hned na první rychlostní zkoušce. První RZ však zhatila šanci na předčasný zisk titulu rovněž pro Petra Stránského. Ten ztratil na první RZ vinou technických potíží přes dvacet minut. Na těžkých tratích se však nedařilo ani dalším pilotům. Na druhém měřeném testu odstoupil Miroslav Lank pro poruchu motoru, a tak v boji o předčasný titul zůstal pouze plzeňský Pech.
Velice dobře naopak začal populární Milan Dolák. Po odstoupení Lanka nasadil ke spanilé jízdě, která však skončila na šesté RZ, kdy příbramského jezdce zastavila porucha diferenciálu. „Na letošní ročník jsme si hodně věřili. Věděli jsme, že naším nejvážnějším soupeřem je Lank. Po jeho odstoupení nám již nic nebránilo v cestě za vítězstvím.Bohužel na šesté RZ řekl diferenciál dost a bylo po nadějích“, řekl po příjezdu do Příbramě zklamaný Milan Dolák. Po odstoupení Doláka se o vítězství přetahovali Václav Pech s Igorem Drotárem. Na deváté RZ se před dosud vedoucího Pecha posunul slovenský jezdec Drotár, toužící po celkovém vítězství v Rallye Příbram. V závěru se však začal potýkat s motorem, a tak vedení přepustil Pavlovi Malému, který startoval s Ladou . „Jsem nesmírně šťasten. Však bylo konečně na čase. Bylo to pro nás dostatečnou motivací, neboť dosavadní nejlepší náš výsledek bylo čtrnácté místo ze Šumavy. Ze začátku jsme jeli hodně opatrně, aby auto vydrželo. Ve druhé polovině, když jsme vycítili šanci na vítězství, tak jsme zrychlili. To se nakonec vyplatilo a my můžeme konečně slavit“, zhodnotil soutěž vítězný Pavel Malý. Na třetím místě dokončil Ing, Václav Pech a získal tak další titul do své početné sbírky. Dařilo se však i bratrům Končekovým. Ti poprvé startovali s Ladou, přesto po dobrém výkonu dojeli na čtvrtém místě absolutně. Za zmínku stojí, že se Ondřeji Končekovi podařilo vyhrát hned pět rychlostních zkoušek. Nejvíce jich však vyhrál vítězný Malý. Ten měl v cíli na svém kontě osm vyhraných měřených úseků.
Na tratě rychlostních zkoušek vyjelo 93 posádek, z toho jich však dojelo jen 47 do cíle. To jen dokazuje složitost tratí, které pořadatel na posádky přichystal. „Vloni měly posádky připomínky, že jsou některé úseky příliš rychlé a rovné. Připravili jsme tedy technicky náročnou trať, na které se muselo především přemýšlet. Na druhou stranu si myslím, že však nebyla nijak záludná“, řekl k velkému počtu odpadlých posádek ředitel soutěže Antonín Berger. V cíli poté byli vyloučeni Pipota, Urban, Šofr a Turcsanyi, jejichž vozy neodpovídaly technickým předpisům.
1985 - Další prvenství týmu ze Slušovic
Letošní ročník měřil celkově 485 kilometrů a sčítal 23 rychlostních zkoušek o délce 276 kilometrů. Na startu se sešlo rovných sto posádek, cíl však spatřila necelá polovina, tedy 45 posádek. Právě počet odstoupených posádek naznačoval obtížnost tratí na Příbramsku. Od první rychlostní zkoušky se vedení ujal Leo Pavlík na Audi Quattro z týmu JZD Slušovice. „Na vůz si teprve zvykám. Má odlišné jízdní vlastnosti nežli Renault, ale naštěstí již umím z Renaultu brzdit levou nohou. Auto však zatím umí víc než já“, podotkl ke svému výkonu vítězný Leo Pavlík. Nejvážnějším soupeřem a jediným jezdcem, kterému se Pavlíka podařilo v jedné z RZ porazit, byl domácí Václav Blahna s vozem Lada 2105. Nikdo z dalších účastníků tolik úspěšný nebyl. „Před startem jsem dokonce nečekal, že budu stačit nejrychlejším škodovkám. To, že jsem skoro stačil Pavlíkovi, pro mě bylo příjemné. Zřejmě jsme měli dobře natrénováno a dobře jsme se vyspali“, zhodnotil úspěch Václav Blahna.
Příbram hostila závod mistrovství republiky již potřetí a za těch pár let se proslavila nesmírnou náročností a členitostí tratí. Získala si tak srdce nejedné posádky a stala se jednou z nejoblíbenějších soutěží u nás. Pořadatel poprvé zařadil pro diváky nesmírně populární rallycrossovou trať v Sedlčanské kotlině. Ačkoliv několik jezdců z této RZ nadšeno nebylo, našli se i ti, kteří naopak tuto super RZ uvítali. Kupříkladu Václav Pech byl nadšen. „Když nás pošlou na autokrosovou trať ve Schluchternu, nikdo ani nepípne. Soutěž mistrovství republiky musí být náročná a tady taková trať byla“, zhodnotil tratě Václav Pech.
Příbramská soutěž se tentokrát jela až jako poslední mistrovská domácí soutěž. O většině titulů bylo již předem rozhodnuto, a tak se bojovalo především o další příčky. Nejvíce se čekalo na Jiřího Sedláře. Ten dostal před příbramskou soutěží možnost startovat za tovární tým Škoda a plně rozvinout svůj talent. Bohužel premiéra v továrně nevyšla. „Nejdříve jsme měli problém s brzdami. Na druhé RZ jsme navíc šli přes boudu a na osmé RZ praskl klikový hřídel a bylo po nadějích“ zhodnotil neúspěšný závod Sedlář. Na sedmé RZ soutěž opustil loňský vítěz Malý. „V jedné ze zatáček auto neposlechlo a skočilo do pole. Nic by se bývalo nestalo, kdyby nebylo bývalo jednoho zapomenutého balvanu“, vysvětloval po havárii jezdec. Nedařilo se ani dalším. Polášek odstoupil ze druhého místa na šesté rychlostní zkoušce pro poruchu spojky. Týmový kolega Lank odstoupil čtyři RZ před koncem z vynikajícího třetího místa kvůli povolenému kolu stálého převodu.
U smolařů však zůstaňme. Kousek za odstoupivším Lankem má problémy i příbramský Dolák a ztrácí rovněž třetí místo. Nakonec však alespoň soutěž dokončuje na pátém místě absolutně a čtvrtém ve třídě. O nejvíc však šlo ve třídě třináctistovek. Zde o titul bojoval Václav Pech s Janebou a Tesařem. Pech chytil na úvodní RZ defekt, ale k touženému titulu mu stačilo čtvrté místo a tak pokračoval v poklidné jízdě. Po odstoupení Tesaře zůstal největším soupeřem plzeňského jezdce Janeba. Přesto Pech zvítězil a získal tak třetí titul v řadě. Ve třídě A1600 se z vítězství radoval Císař s vozem VW Golf a mezi trabanty kraloval Stránský se Švarcem.
Kompletní výsledky: Rally Příbram 1985
1986 - Jedna z nejnáročnějších
Málokdo vydržel až do cíle. Mnoho jezdců mělo více a více technických problémů. Vypadával jeden favorit za druhým. Složitost příbramských tratí prověřila nejeden rok posádky a jejich vozy a jinak tomu nebylo ani v roce
1986. Všechny posádky nasadily již od samotného začátku ohromné tempo. Technika tedy dostávala zabrat a mnohdy prostě a jednoduše nevydržela. „Odpadávali, protože závodili…“, zhodnotil stručně dění na trati Václav Blahna.
Naopak opatrně jel Leo Pavlík. Výkonnostní rozdíl mezi jeho audinou quattro a zbytkem startovního pole byl markantní. Mohl si tak jet svoje tempo a nikým se nenechat vyhecovat. „Jeli jsme podle přesně dané taktiky. Věděli jsme, kolik můžeme auto vytočit, a podle toho jsme se k němu chovali. Už dlouho jsem se nesvezl v takové pohodě. Letošní Příbram byla po sportovní stránce nejhodnotnější soutěží mistrovství republiky“, rozdával úsměvy na cílové rampě Leo Pavlík.
Zřejmě nejspokojenějším účastníkem byl Václav Arazim. Litvínovský jezdec si od začátku hlídal Blahnu a dokonale využil jeho indispozice v podobě zraněného palce. Bohužel na jedné z RZ nejdříve Arazim vylétl krátce z tratě a poté ztratil kvůli defektu. To ho nakonec stálo druhé místo, na které se posunul Václav Blahna. „V minulosti jsem občas létal jako kaskadér. Letos jsem se zklidnil, přesto přišla jedna chvíle, kdy jsem v Příbrami neposlechl spolujezdce a následoval výlet mimo trať. Přesto jsem se třetím místem naprosto spokojen“, zhodnotil své účinkování Václav Arazim.
Vraťme se však k samotné soutěži. Hned na první RZ odpadli z boje o prvenství Urban se Sedlářem. Oba měli defekt, přesto jej řešili rozdílně. Sedlář měnil na RZ kolo a Urban ji dokončil s defektem. Navíc na jednom z kamenů si ještě více pochroumal bolavý prst Václav Blahna, u něhož dokonce hrozilo odstoupení ze soutěže.
Od domácí soutěže si hodně sliboval Milan Dolák. S novým motorem zajel na první RZ druhý nejrychlejší čas, ale na čtvrté jej přibrzdil defekt. Ovšem další průběh byl ještě horší. „Když jsem si spočítal ztrátu na Lanka a Arazima, tak jsem zjistil, že pokud pojedu stejným tempem jako doposud, tak je za chvíli předjedu. Ovšem vůbec jsem nepočítal, že nás ten nový motor zklame. Na sedmé RZ jsme museli odstoupit pro poruchu motoru. Škoda, konečně jsem se chtěl doma ukázat a vše vypadalo, že by se to mohlo podařit“, řekl v Příbrami zklamaný Milan Dolák. Dalším odpadlíkem byl Tesař. Ten se blýskl šestým místem na první RZ, ovšem před cílem druhé zakopl jeho vůz o kámen a skončil pod úrovní vozovky na střeše. Pro poruchu motoru odstoupil tovární jezdec AZNP Mladá Boleslav Urban. Po vyteklém oleji z Urbanova vozu havarovali bratři Smolíkové. Naštěstí se vše obešlo bez zranění. Hůře dopadl o něco dál Trojan. Po čelním nárazu do pařezu byl odvezen do nemocnice spolujezdec Šlemín. Naštěstí rentgen vyloučil poranění páteře.
V té době probíhala stíhací jízda Sedláře. Ten se ze zadních pozic posunul až na druhé místo před Blahnu a vše vypadalo daleko radostněji. Nakonec jej však zastavila porucha převodovky. Ze soutěže pro technické problémy odstoupili rovněž Malý a Maňas. Překvapením soutěže bylo sedmé místo domácí posádky Fuchs - Honzík. Od příštího ročníku se již soutěž pojede pod novým názvem
Rallye Vltava Příbram a bude zařazená do seriálu Alpsko-jadranského poháru. Za organizační kvality z posledních ročníků si to jistě pořadatelé zaslouží. „Mezinárodní soutěž bude ještě obtížnější, nežli ty dosavadní ročníky. Jinak díky finanční podpoře jsme museli změnit název na Rallye Vltava, protože když se podíváme do mapy letošního ročníku, tak se řada RZ jela právě kolem Vltavy“, vysvětlil ředitel příbramské soutěže Antonín Berger.
Kompletní výsledky: Rally Příbram 1986
1987 - Poprvé jako Rallye Vltava Příbram
Po loňském vynikajícím ročníku se jela soutěž poprvé pod názvem Rallye Vltava Příbram. Řada měřených úseků leží v blízkosti Vltavy a tak název nikoho nepřekvapil. Navíc soutěž díky zařazení do Alpe Adria Rallye Cupu získala k radosti diváků na start nejednoho zahraničního účastníka. Příbramská soutěž opět uzavírala rallyovou sezónu a tak bylo otázkou, kolik titulů bude již rozdáno a o které se teprve bude bojovat. Po třech odjetých soutěžích kandidovali na titul republikového šampiona hned tři jezdci v čele s Blahnou, Sedlářem a Sivíkem.
Na startu se objevil rovněž Leo Pavlík s Audi Quattro. Ten však naději na titul ztratil na Slovensku, a tak přijel do Příbrami pomoci týmovému kolegovi Blahnovi v cestě za ziskem titulu. Příbram byla rovněž finálovým podnikem již zmíněného Alpe Adria Rallye Cupu. Na startu se zde sešli Holub s vozem Mercedes, Bannert s Opelem Ascona, či Axelsson se Subaru 4WD RX Turbo. Ovšem Axelsson se stává první odstoupenou posádkou. Po převelikých ambicích odstupuje po první RZ, kde zajíždí velmi pomalý čas. Naopak skvěle do soutěže vstoupili Dolák, Sedlář a Blahna. Bohužel Dolákovo šance končí po defektu a posádka předčasně ukončuje své působení v soutěži.
Po prvním návratu do Příbrami vedl Pavlík o tři vteřiny před Sedlářem. Na dalších příčkách byli Blahna a s více než minutovou ztrátou figuroval na čtvrtém místě Bannert. V druhé polovině má nejdříve smůlu vedoucí Pavlík. Na jejich quattru odchází přední diferenciál. „Do Příbrami jsme přijeli zvítězit. Chtěli jsme si spravit chuť, protože jsme letos měli velkou porci smůly. Bohužel ta pokračovala i v Příbrami“ dodal zklamaný Leo Pavlík. V tu chvíli se posouvá na první místo Sedlář, ovšem ani jemu štěstí nepřeje. Technická závada vystavuje mladému jezdci stop a tím i ztrátu šance na zisk domácího titulu.
Do čela se tak dostává Blahna před Bannerem, který však po odstoupení dvou předních jezdců cítí šanci. Vítězí ve zbývajících rychlostních zkouškách a připisuje si vítězství a tím i zisk poháru Alpe Adria. Přesto druhé místo stačí Blahnovi k zisku domácího šampiona a poháru Motoristické současnosti. Třetí místo obsadil po vynikajícím výkonu Pipota s vozem Škoda 130 LR, když čtvrtého Sivíka porazil o více než minutu. Na pátém místě příbramskou soutěž dokončili Urban s Klímou na voze Škoda 130 L.
Rok 1987 ukázal, že i na start příbramské soutěže můžou zavítat zahraniční posádky. Škoda, že se soutěž jela jako poslední, a tak se zmenšil počet jezdců bojujících o vítězství v prestižním Alpe Adria Rallye Cupu.
Kompletní výsledky: Rally Vltava Příbram 1987
1988 - Pohár pro Václava Blahnu
Závěr rallyové sezóny obstarala i letos Rallye Vltava Příbram. Největší favority jsme mohli vidět mezi Václavem Blahnou startujícím s vozem Lada 2105 a slušovickým Leo Pavlíkem na Audi Quattro. Právě Pavlíkovi stačilo na příbramské soutěži dojet do desátého místa a mohl slavit zisk titulu. Ještě před soutěží říkal, že to bude pro něho poslední závod a po něm definitivně končí. Ovšem tomu jistě ani on sám nevěřil. Jediný vážný soupeř, který mohl Pavlíka ohrozit v cestě za titulem, bohužel do Příbrami nedorazil. Doma totiž zůstal s chřipkou Pavel Sibera, očekávající navíc narození dcery. Hlavní rozhodnutí však padlo ze strany vedení. Totiž i v případě Siberova vítězství by Pavlíkovi stačilo dojet na čtvrtém místě.
V Příbrami se i přes neúčast řady jezdců schylovalo k velkému dramatu. O tituly zde bojovali kupříkladu Webinger, Soumar a Porsch (vš. na vozech Trabant) a dále pak ve třináctistovkách Vraj, Sivík, Polášek a Janeba. Skutečně se bylo nač dívat. Pořadatelé připravili pro posádky opět členitou a zrádnou trať. Navíc některé úseky se nesměly trénovat a byl k dispozici jen určitý vymezený čas k napsání rozpisu.
Soutěž startovala v ranních hodinách a hned na první rychlostní zkoušce měl napilno Sedlář, když musel po defektu zastavit a měnit kolo. Po ztrátě dvou minut z první RZ se postupně začal rozjíždět, přesto pro něho účast v soutěži skončila na sedmé RZ. „Bohužel na sedmé RZ jsme moc řízli krajnici. Trefil jsem schovaný kámen, který poškodil řízení. Bohužel s letošní sezónou a především s Lancií nejsem vůbec spokojený. Auto nefunguje, jak má. Je těžké a musí se s ním jezdit opatrně“, zhodnotil nejen příbramskou soutěž Sedlář.
V průběhu soutěže zvyšoval vedení Václav Blahna. Ze šestnácti rychlostních zkoušek vyhrál plných jedenáct a zaslouženě si dojel pro své další velké vítězství. Nejhezčí zážitek však připravila pro diváky dvojice Vraj a Polášek. Oba bojovali o každou vteřinu a především o republikový titul v již zmíněné třídě A1300. Na úvodní rychlostní zkoušce nasadil Polášek neuvěřitelné tempo a za svými zády nechal jak Blahnu, tak Pavlíka. Především však Vraje, kterému nadělil neuvěřitelných čtyřiadvacet vteřin. Po vynikajícím výkonu zvítězil a získal svůj druhý titul. „Musel jsem jet strašně rychle. Pořád jsem Vraje cítil za svými zády, což mi trošku svazovalo ruce. Navíc auto bylo již čtvrtý podnik bez repase a tak jsem se trošku bál, aby vydrželo. Nakonec se vše povedlo a mohu být nesmírně šťastný“, zhodnotil souboj Polášek. Naopak Vraj přišel o titul stejně jako vloni. Bohužel pouze jeden nejrychlejší čas nemohl ani letos na zisk titulu stačit.
Ve velice dobrém světle se v úvodu samotné soutěže ukázala domácí hvězda Milan Dolák. Až do čtvrté rychlostní zkoušky vévodil celému startovnímu poli, ovšem poté jej zastavila technická závada. „V Košicích jsme rozbili ostré závodní auto. Tohle rezervní ho určitě nemohlo nahradit a bohužel i vydržet“ podotkl zklamaný Milan Dolák. Pro druhé místo v cíli, ovšem i pro zisk republikového titulu si dojela dvojice Pavlík a Jirátko s Audi Quattro. Technika je pozlobila pouze na čtvrtém měřeném testu, kdy přestal dobíjet alternátor. Třetí místo si z Příbrami odvezl do Litvínova Václav Arazim s vozem Škoda 130 LR. „Během sezóny jsme měli hodně smůly. Teď auto naštěstí vydrželo až do cíle“, oddechl si v cíli spokojený Václav Arazim.
Kompletní výsledky: Rally Vltava Příbram 1988
